POZOR, následující hodnocení je více než rok staré:
Autoškole jsem se vždycky snažila vyhnout, jak jen to šlo. Snažila jsem se všechny přesvědčit, že já přece řídit nezvládnu, a co teprve orientace v provozu? Nakonec jsem se tomu ale stejně nevyhnula. A jsem za to ráda. Autoškola Smolíček byla jasná volba, o tom žádná. A tak jsem podala přihlášku a čekala na zahájení kurzu. A pak to přišlo. Na první hodinu jsem šla vážně nervózní, protože jsem vůbec nevěděla, co mě čeká. Ale byla jsem mile překvapena. První, co jsem při vstupu do učebny viděla byl pan učitel, který se vesele usmíval a s radostí vás vítal. Každý mi vždycky tvrdil, jaké jsou hodiny teorie nudné, ale tohle mi jako nějaké poučování vůbec nepřipadalo. Spíše bych to přirovnala ke Komenského idee ,,Škola hrou". Na každou hodinu jsem chodila s radostí a těšila jsem se na další historky, kterými nás pan učitel s radostí obdarovával a díky kterým jsme si byli schopni lépe představit, jak se máme v určitých situacích chovat. Ale to by byla jen teorie a teorie nám je bez praxe vcelku k ničemu. A tak jsme museli postoupit dál, do vyššího levelu. Jízdy. Úplně si pamatuju, jak jsem šla na své první jízdy celá vystrašená. Bála jsem se, že udělám nějakou strašně velkou chybu, že se nezorientuju v provozu nebo že, nedejbože, nějakým záhadným způsobem skončím někde, kde bych vůbec být neměla. Ale vždy, jak jsem sedla do auta vedle veselého a optimistického pana učitele, tak stres opadl. Pana učitele samotného snad ani nelze kritizovat, on sám je jeden velký superlativ. Je ochotný, věčně v dobré náladě, vtipný, pohodový, ale hlavně trpělivý. Nikdy se Vám snad nestane, že by byl pan učitel, ač jen trošku, nepříjemný, když uděláte nějakou chybu. Zkrátka Vám vysvětlí, jak to má být správně. A věřím, že párkrát ho to určitě stálo hodně sil vydržet v klidu. (A abych nezapomněla, v tom autě jsem nebyla drzá jenom já! :) :D) Když přišly samotné zkoušky, tak přišel velký nával stresu. Stála jsem tam před magistrátem a třásla se, nejen zimou, ale i strachem. A nebyl to strach jen z toho, že ty zkoušky nezvládnu a zklamu sama sebe, ale i strach z toho, že zklamu právě pana učitele. Pan učitel s Vámi totiž v této chvíli soucítí a já jsem si plně uvědomovala, že kdybych to nezvládla, tak že by to pan učitel neodbyl jen mávnutím ruky a slovy ,,Příště to už vyjde.", ale že bude smutný s Vámi. A já opravdu nechtěla vidět jeho obličej bez úsměvu. Ona je to vážně děsná představa, když ho celé měsíce vídáte jen s úsměvem na tváři. Ale to se naštěstí nestalo a místo jeho zklamání jsem byla obdarována objetím, ze kterého jste cítili štěstí a radost. (A mám pocit, že jsem vám zamokřila vaši oblíbenou vestu slzami.)
A tímto bych chtěla panu učiteli neskutečně moc za všechno poděkovat. Za všechnu tu trpělivost a za všechnu tu podporu, protože kdyby nebyl takový, jaký je, tak bych to nezvládla.
S pozdravem, Vaše drzá Verunka :))
vloženo: 7. ledna 2016
vložil: Veronika Poláková, emailová adresa nezveřejněna
Reakce provozovatele autoškoly na toho hodnocení: Ahoj "drzá" Verunko. Mými rukami, či spíše mým autem už prošla téměř celá Vaše rozvětvená a úžasná rodina. A opět, byla jste skvělá !! Děkuji za krásnou recenzi a přeji Vám krásný a úspěšný život tak úžasný jakou máte rodinu !!!! Děkuji. Dan
